martedì 26 giugno 2018

Un discepolo insistente [AO] (struttura commentata)


(dopo aver tradotto il passo)

Riflettiamo sul testo

Come viene descritto il rapporto fra maestro e allievi?
Quale prestigio viene assegnato al maestro?

Secondo te, qual è il valore che questo aneddoto vuol comunicare? Tieni conto che esso si presenta come un exemplum (una storia che propone un insegnamento morale).

Ἀντισθένης ὁ φιλόσοφος τοὺς μὲν νεανίας προὔτρεπεν ἐπὶ φιλοσοφίαν,
(ripassa l’uso dell’aumento)
οἱ δὲ νεανίαι οὐ προσεῖχον αὐτῷ·
(attenzione alle particelle μέν e δέ)
(il verbo è qui usato in forma assoluta; il dizionario ti indica quale parola è sottintesa)

τέλος1 δ’οὖν ἠγανάκτει
οὐδ’ἔτι νεανίας προσδέχεσθαι ἠβούλετο.
(che modo è προσδέχεσθαι? Da che verbo dipende?)
(attenzione al raddoppiamento di ἠβούλετο! Quali altri verbi lo presentano?)

Καὶ Διογένην οὖν ἤλαυνεν ἀπὸ τῆς αὑτοῦ συνουσίας.
(qual è il sogg.?)

Ἀλλὰ δ’ἦν καρτερικὸς ὁ Διογένης
οὐδ’ἀπήρχετο,
καὶ ἤδη
καὶ τῇ βακτηρίᾳ καθικνεῖσθαι
(da quale reggente dipende questo verbo?)
ὁ Ἀντισθένης αὐτοῦ ἠπείλει·

καί ποτε καὶ ἔπαιε κατὰ τῆς κεφαλῆς.

Ὁ δὲ οὐκ ἀπηλλάττετο,
(com’è qui usato l’articolo?)
ἀλλ’ἔτι μᾶλλον2 εἵπετο φιλοπόνως,
καὶ ἔλεγε·

«Σὺ μὲν παῖε,
εἰ βούλῃ,
ἐγὼ δὲ προτείνω τὴν κεφαλήν·
(attenzione alle particelle μέν e δέ)

καὶ οὐκ ἂν οὕτως ἐξευρίσκοις βακτηρίαν σκληράν,
(che modo riconosci? che valore assume con la particella qui presente?)
ὥστε3 με ἀπελαύνειν τῶν διατριβῶν τῶν σῶν».
(questa proposizione consecutiva presenta il verbo al mondo infinito)
(che caso regge questo verbo? Osserva come è formato)
(per il significato di διατριβῶν tieni conto del fatto che Antistene era un maestro)


1 τέλος: si tratta di un accusativo di relazione che qui ha valore di avverbio; cercane nel dizionario il significato     2 μᾶλλον: “più / di più”      3 ὥστε: congiunzione consecutiva, il cui verbo è ἀπελαύνειν; qui è meglio renderla in forma implicita



Un discepolo insistente [AO] (struttura)


Ἀντισθένης ὁ φιλόσοφος τοὺς μὲν νεανίας προὔτρεπεν ἐπὶ φιλοσοφίαν,
οἱ δὲ νεανίαι οὐ προσεῖχον αὐτῷ·

τέλος1 δ’οὖν ἠγανάκτει
οὐδ’ἔτι νεανίας προσδέχεσθαι ἠβούλετο.

Καὶ Διογένην οὖν ἤλαυνεν ἀπὸ τῆς αὑτοῦ συνουσίας.

Ἀλλὰ δ’ἦν καρτερικὸς ὁ Διογένης
οὐδ’ἀπήρχετο,
καὶ ἤδη
καὶ τῇ βακτηρίᾳ καθικνεῖσθαι
ὁ Ἀντισθένης αὐτοῦ ἠπείλει·

καί ποτε καὶ ἔπαιε κατὰ τῆς κεφαλῆς.

Ὁ δὲ οὐκ ἀπηλλάττετο,
ἀλλ’ἔτι μᾶλλον2 εἵπετο φιλοπόνως,
καὶ ἔλεγε·

«Σὺ μὲν παῖε,
εἰ βούλῃ,
ἐγὼ δὲ προτείνω τὴν κεφαλήν·

καὶ οὐκ ἂν οὕτως ἐξευρίσκοις βακτηρίαν σκληράν,
ὥστε3 με ἀπελαύνειν τῶν διατριβῶν τῶν σῶν».
1 τέλος: si tratta di un accusativo di relazione che qui ha valore di avverbio; cercane nel dizionario il significato     2 μᾶλλον: “più / di più”      3 ὥστε: congiunzione consecutiva, il cui verbo è ἀπελαύνειν; qui è meglio renderla in forma implicita



Un discepolo insistente [AO]


Ἀντισθένης ὁ φιλόσοφος τοὺς μὲν νεανίας προὔτρεπεν ἐπὶ φιλοσοφίαν, οἱ δὲ νεανίαι οὐ προσεῖχον αὐτῷ· τέλος1 δ’οὖν ἠγανάκτει οὐδ’ἔτι νεανίας προσδέχεσθαι ἠβούλετο. Καὶ Διογένην οὖν ἤλαυνεν ἀπὸ τῆς αὑτοῦ συνουσίας. Ἀλλὰ δ’ἦν καρτερικὸς ὁ Διογένης οὐδ’ἀπήρχετο, καὶ ἤδη καὶ τῇ βακτηρίᾳ καθικνεῖσθαι ὁ Ἀντισθένης αὐτοῦ ἠπείλει· καί ποτε καὶ ἔπαιε κατὰ τῆς κεφαλῆς. Ὁ δὲ οὐκ ἀπηλλάττετο, ἀλλ’ἔτι μᾶλλον2 εἵπετο φιλοπόνως, καὶ ἔλεγε· «Σὺ μὲν παῖε, εἰ βούλῃ, ἐγὼ δὲ προτείνω τὴν κεφαλήν· καὶ οὐκ ἂν οὕτως ἐξευρίσκοις βακτηρίαν σκληράν, ὥστε3 με ἀπελαύνειν τῶν διατριβῶν τῶν σῶν».
1 τέλος: si tratta di un accusativo di relazione che qui ha valore di avverbio; cercane nel dizionario il significato     2 μᾶλλον: “più / di più”      3 ὥστε: congiunzione consecutiva, il cui verbo è ἀπελαύνειν; qui è meglio renderla in forma implicita


lunedì 25 giugno 2018

Le piante alla ricerca di un re [AO] (struttura commentata)


(dopo aver tradotto il passo)

Riflettiamo sul testo

In quale punto individui la morale della favola?
Secondo te, qual è l’insegnamento morale che la favola vuol trasmettere?

Cosa rappresentano da una parte l’olivo e il fico dall’altra il rovo? Tieni conto che, anche se di origine orientale, la favola è stata scritta in Grecia.

Questa favola può assumere anche un significato politico? Perché?

Ξύλα ποτὲ ἠβούλετο
(osserva il numero del sogg. e quello del predicato? Che struttura riconosci?)
χειροτονεῖν βασιλέα
(da che verbo dipende?)
καὶ ἔλεγε τῇ ἐλαίᾳ·

«Βασίλευε ἐφ’ἡμῶν».
(attenzione al modo)

Καὶ ἀπεκρίνετο αὐτοῖς ἡ ἐλαία·

«Ἐγὼ δ’οὖν ἀπολείπω τοὺς λιπαροὺς καρποὺς καὶ ἐυδόξους παρὰ θεοῖς καὶ ἀνθρώποις
(in che modo si trova il verbo? Lo puoi stabilire perché è lo stesso del verbo successivo coordinato a questo. Che valore quindi assume questo modo nelle prop. interrogative?)
καὶ πορεύωμαι
ἐπὶ τὸ ἄρχειν τῶν ξύλων;».
(che modo è? Con che funzione è qui impiegato?)

Καὶ ἔλεγε τὰ ξύλα τῇ συκῇ·

«Βασίλευε ἐφ’ἡμῶν».

Καὶ ἀπεκρίνετο αὐτὴ ἡ συκῆ·

«Ἀπολείπω δ’οὖν τὸν γλυκὺν1 καὶ ἀγαθὸν καρπὸν
καὶ πορεύωμαι
ἐπὶ τὸ ἄρχειν τῶν ξύλων;».
(questo periodo ha la stessa struttura di un periodo che hai incontrato poco fa)

Καὶ ἔλεγε τὰ ξύλα πρὸς τὴν ῥάμνον·

«Δεῦρο, βασίλευε ἐφ’ἡμῶν».

Καὶ ἔλεγεν ἡ ῥάμνος πρὸς τὰ ξύλα·

«Εἰ ἐν ἀληθείᾳ ὑμεῖς χρίετέ με βασιλέα ἐφ’ὑμῶν,
(με e βασιλέα si trovano in complementi diversi: quali?)
δεῦτε καταφεύγετε ὑπ’ἐμέ·
(attenzione al modo)

καὶ εἰ μή,
(questa espressione si trova nel dizionario, ma può anche essere resa letteralmente)
ἐξέρχοιτο πῦρ ἐκ τῆς ῥάμνου
(che modo riconosci in questo verbo e nel successivo? Che valore ha, tenendo conto del fatto che si trova in una prop. indipendente?)
καὶ κατεσθίοι τὰς κέδρους τοῦ Λιβάνου».
1 γλυκὺν: “dolce”, aggettivo acc. masch. sing.   



Le piante alla ricerca di un re [AO] (struttura)


Ξύλα ποτὲ ἠβούλετο
χειροτονεῖν βασιλέα
καὶ ἔλεγε τῇ ἐλαίᾳ·

«Βασίλευε ἐφ’ἡμῶν».

Καὶ ἀπεκρίνετο αὐτοῖς ἡ ἐλαία·

«Ἐγὼ δ’οὖν ἀπολείπω τοὺς λιπαροὺς καρποὺς καὶ ἐυδόξους παρὰ θεοῖς καὶ ἀνθρώποις
καὶ πορεύωμαι
ἐπὶ τὸ ἄρχειν τῶν ξύλων;».

Καὶ ἔλεγε τὰ ξύλα τῇ συκῇ·

«Βασίλευε ἐφ’ἡμῶν».

Καὶ ἀπεκρίνετο αὐτὴ ἡ συκῆ·

«Ἀπολείπω δ’οὖν τὸν γλυκὺν1 καὶ ἀγαθὸν καρπὸν
καὶ πορεύωμαι
ἐπὶ τὸ ἄρχειν τῶν ξύλων;».

Καὶ ἔλεγε τὰ ξύλα πρὸς τὴν ῥάμνον·

«Δεῦρο, βασίλευε ἐφ’ἡμῶν».

Καὶ ἔλεγεν ἡ ῥάμνος πρὸς τὰ ξύλα·

«Εἰ ἐν ἀληθείᾳ ὑμεῖς χρίετέ με βασιλέα ἐφ’ὑμῶν,
δεῦτε καταφεύγετε ὑπ’ἐμέ·

καὶ εἰ μή,
ἐξέρχοιτο πῦρ ἐκ τῆς ῥάμνου
καὶ κατεσθίοι τὰς κέδρους τοῦ Λιβάνου».
1 γλυκὺν: “dolce”, aggettivo acc. masch. sing.   


Le piante alla ricerca di un re [AO]


Ξύλα ποτὲ χειροτονεῖν ἠβούλετο βασιλέα καὶ ἔλεγε τῇ ἐλαίᾳ· «Βασίλευε ἐφ’ἡμῶν». Καὶ ἀπεκρίνετο αὐτοῖς ἡ ἐλαία· «Ἐγὼ δ’οὖν ἀπολείπω τοὺς λιπαροὺς καρποὺς καὶ ἐυδόξους παρὰ θεοῖς καὶ ἀνθρώποις καὶ πορεύωμαι ἐπὶ τὸ ἄρχειν τῶν ξύλων;». Καὶ ἔλεγε τὰ ξύλα τῇ συκῇ· «Βασίλευε ἐφ’ἡμῶν». Καὶ ἀπεκρίνετο αὐτὴ ἡ συκῆ· «Ἀπολείπω δ’οὖν τὸν γλυκὺν1 καὶ ἀγαθὸν καρπὸν καὶ πορεύωμαι ἐπὶ τὸ ἄρχειν τῶν ξύλων;». Καὶ ἔλεγε τὰ ξύλα πρὸς τὴν ῥάμνον· «Δεῦρο, βασίλευε ἐφ’ἡμῶν». Καὶ ἔλεγεν ἡ ῥάμνος πρὸς τὰ ξύλα· «Εἰ ἐν ἀληθείᾳ ὑμεῖς χρίετέ με βασιλέα ἐφ’ὑμῶν, δεῦτε καταφεύγετε ὑπ’ἐμέ· καὶ εἰ μή, ἐξέρχοιτο πῦρ ἐκ τῆς ῥάμνου καὶ κατεσθίοι τὰς κέδρους τοῦ Λιβάνου».
1 γλυκὺν: “dolce”, aggettivo acc. masch. sing.   


I viandanti e l’orsa [AO] (struttura commentata)

(dopo aver tradotto il passo)

Riflettiamo sul testo

In quale punto individui la morale della favola?
Secondo te, qual è l’insegnamento morale che la favola vuol trasmettere?

Δύο1 φίλοι τὴν αὐτὴν ὁδὸν πορεύονται.
(ripassa gli usi di αὐτός; qui com’è usato questo pronome?)

Ὅτε δὲ ἄρκτος πρὸς αὐτοὺς ἤρχετο,
(che tipo di congiunzione subordinante è ὅτε?)
ὁ μὲν ἔφευγε
(com’è usato qui l’articolo? Osserva in quale forma compare poco dopo)
καὶ ἐπὶ δένδρον ἀνέβαινε,
ὁ δὲ εἰς γῆν ἔπιπτε
καὶ νεκρὸν προσεποιεῖτο·

οὕτω γὰρ σῶς εἶναι
(che proposizione riconosci? Da cosa dipende?)
(in che caso si trova σῶς? Perché?)
ἐνόμιζε.

Ἡ δ’οὖν μὲν ἄρκτος τὸ ῥύγχος προσέφερε αὐτῷ
(attenzione al genere di ἄρκτος; quindi come si deve tradurre?)
καὶ περιωσφραίνετο,
δ’ἄνθρωπος τὰς ἀναπνοὰς συνεῖχε·
(attenzione alle particelle μέν e δέ)

λέγουσι γὰρ
(anche se questo verbo compare alla III pl., come potrebbe essere meglio reso in italiano?)
τὴν ἄρκτον τῶν νεκρῶν φείδεσθαι.
(che proposizione riconosci? Da cosa dipende?)

Ὅτε δὲ ἡ ἄρκτος ἀπήρχετο,
ὁ ἐπὶ τοῦ δένδρου ἄνθρωπος κατέβαινε
(osserva il sintagma sottolineato: quale struttura riconosci?)
καὶ ἠρώτα τὸν φίλον
τί2 τὸ ζῷον αὐτῷ εἴρηκε2 πρὸς τὸ οὖς.

Καὶ ὁ δὲ φίλος ἀπεκρίνετο·

«Ἔλεγε ἡ ἄρκτος·
τοῦ λοιποῦ3 μὴ βαῖνε σὺν φίλοις
οἳ4 ἐν ταῖς συμφοραῖς σοι οὐ βοηθοῦσιν».
(controlla la costruzione del verbo)

Ὁ λόγος δηλοῖ
ὅτι ἐν ταῖς συμφοραῖς τοὺς φίλους οἱ ἄνθρωποι γιγνώσκουσιν.
1 δύο: “due”, nom. masch. pl.         2 τί … εἴρηκε  “che cosa avesse detto”   3 τοῦ λοιποῦ (sottinteso χρόνου): compl. di tempo   4 οἳ: è un pron. relativo nom. masch. plur. e si riferisce a σὺν φίλοις      



I viandanti e l’orsa [AO] (struttura)


Δύο1 φίλοι τὴν αὐτὴν ὁδὸν πορεύονται.

Ὅτε δὲ ἄρκτος πρὸς αὐτοὺς ἤρχετο,
ὁ μὲν ἔφευγε
καὶ ἐπὶ δένδρον ἀνέβαινε,
ὁ δὲ εἰς γῆν ἔπιπτε
καὶ νεκρὸν προσεποιεῖτο·

οὕτω γὰρ σῶς εἶναι
ἐνόμιζε.

Ἡ δ’οὖν μὲν ἄρκτος τὸ ῥύγχος προσέφερε αὐτῷ
καὶ περιωσφραίνετο,
ὁ δ’ἄνθρωπος τὰς ἀναπνοὰς συνεῖχε·

λέγουσι γὰρ
τὴν ἄρκτον τῶν νεκρῶν φείδεσθαι.

Ὅτε δὲ ἡ ἄρκτος ἀπήρχετο,
ὁ ἐπὶ τοῦ δένδρου ἄνθρωπος κατέβαινε
καὶ ἠρώτα τὸν φίλον
τί2 τὸ ζῷον αὐτῷ εἴρηκε2 πρὸς τὸ οὖς.

Καὶ ὁ δὲ φίλος ἀπεκρίνετο·

«Ἔλεγε ἡ ἄρκτος·
τοῦ λοιποῦ3 μὴ βαῖνε σὺν φίλοις
οἳ4 ἐν ταῖς συμφοραῖς σοι οὐ βοηθοῦσιν».

Ὁ λόγος δηλοῖ
ὅτι ἐν ταῖς συμφοραῖς τοὺς φίλους οἱ ἄνθρωποι γιγνώσκουσιν.
1 δύο: “due”, nom. masch. pl.         2 τί … εἴρηκε  “che cosa avesse detto”   3 τοῦ λοιποῦ (sottinteso χρόνου): compl. di tempo   4 οἳ: è un pron. relativo nom. masch. plur. e si riferisce a σὺν φίλοις      

I viandanti e l’orsa [AO]


Δύο1 φίλοι τὴν αὐτὴν ὁδὸν πορεύονται. Ὅτε δὲ ἄρκτος πρὸς αὐτοὺς ἤρχετο, ὁ μὲν ἔφευγε καὶ ἐπὶ δένδρον ἀνέβαινε, ὁ δὲ εἰς γῆν ἔπιπτε καὶ νεκρὸν προσεποιεῖτο· οὕτω γὰρ σῶς εἶναι ἐνόμιζε. Ἡ δ’οὖν μὲν ἄρκτος τὸ ῥύγχος προσέφερε αὐτῷ καὶ περιωσφραίνετο, ὁ δ’ἄνθρωπος τὰς ἀναπνοὰς συνεῖχε· λέγουσι γὰρ τὴν ἄρκτον τῶν νεκρῶν φείδεσθαι. Ὅτε δὲ ἡ ἄρκτος ἀπήρχετο, ὁ ἐπὶ τοῦ δένδρου ἄνθρωπος κατέβαινε καὶ ἠρώτα τὸν φίλον τί2 τὸ ζῷον αὐτῷ εἴρηκε2 πρὸς τὸ οὖς. Καὶ ὁ δὲ φίλος ἀπεκρίνετο· «Ἔλεγε ἡ ἄρκτος· τοῦ λοιποῦ3 μὴ βαῖνε σὺν φίλοις οἳ4 ἐν ταῖς συμφοραῖς σοι οὐ βοηθοῦσιν». Ὁ λόγος δηλοῖ ὅτι ἐν ταῖς συμφοραῖς τοὺς φίλους οἱ ἄνθρωποι γιγνώσκουσιν.
1 δύο: “due”, nom. masch. pl.         2 τί … εἴρηκε  “che cosa avesse detto”   3 τοῦ λοιποῦ (sottinteso χρόνου): compl. di tempo   4 οἳ: è un pron. relativo nom. masch. plur. e si riferisce a σὺν φίλοις      


Il pavone e la gru [AO] (struttura commentata)


(dopo aver tradotto il passo)

Riflettiamo sul testo

In quale punto individui la morale della favola?
Secondo te, qual è l’insegnamento morale che la favola vuol trasmettere?

Nella favola si parla di due dimensioni spaziali contrapposte: esse hanno anche una differenza di valore?

Ταὼς γεράνου κατεγέλα
(controlla la costruzione del verbo)
(rifletti sulla struttura del verbo: cosa devi togliere per risalire al presente? La parte finale ti indica che si tratta di un verbo…)
καὶ ἐκωμῴδει τὴν χροιὰν αὐτοῦ
(con che valore compare qui αὐτοῦ? Come è meglio renderlo?)
καὶ ἔλεγεν·

«Ἐγὼ μὲν χρυσοῦν καὶ πορφυροῦν ἔχω τὸ ἱμάτιον,
σὺ δὲ οὐδὲν καλὸν1 φέρεις ἐν πτεροῖς».
(attenzione alle particelle μέν e δέ)

Ὁ δέ·
(con che valore è qui usato l’articolo? Osserva che non è da solo)
«Ἀλλ’ἐγώ»
(di quali verbi è il sogg. questo pronome?)
ἔλεγε
(qual è il sogg. di questo verbo?)
«ἐγγὺς τῶν ἄστρων φωνῶ,
(osserva il sintagma sottolineato)
καὶ εἰς τὸν ὑψηλὸν οὐρανὸν πέτομαι·
σὺ δέ, ὡς ἀλέκτωρ, κάτω μετ’ἀλεκτρυαινῶν βαίνεις».

Ὁ μῦθος δηλοῖ
ὅτι κρεῖττόν2 ἐστι
ἀξιοῦσθαι λόγου ἐν πενιχρῷ ἱματίῳ
(attenzione alla diatesi del verbo e alla sua costruzione)
γαυριᾶν ἐπὶ τῷ πλούτῳ
ἀλλ’ἀδόξως ζῆν.
1 οὐδὲν καλὸν: “niente di bello”, c. ogg. di φέρεις         2 κρεῖττoν … ἢ “meglio … che”



Il pavone e la gru [AO] (struttura)


Ταὼς γεράνου κατεγέλα
καὶ ἐκωμῴδει τὴν χροιὰν αὐτοῦ
καὶ ἔλεγεν·

«Ἐγὼ μὲν χρυσοῦν καὶ πορφυροῦν ἔχω τὸ ἱμάτιον,
σὺ δὲ οὐδὲν καλὸν1 φέρεις ἐν πτεροῖς».

Ὁ δέ·
«Ἀλλ’ἐγώ»
ἔλεγε
«ἐγγὺς τῶν ἄστρων φωνῶ,
καὶ εἰς τὸν ὑψηλὸν οὐρανὸν πέτομαι·
σὺ δέ, ὡς ἀλέκτωρ, κάτω μετ’ἀλεκτρυαινῶν βαίνεις».

Ὁ μῦθος δηλοῖ
ὅτι κρεῖττόν2 ἐστι
ἀξιοῦσθαι λόγου ἐν πενιχρῷ ἱματίῳ
ἢ γαυριᾶν ἐπὶ τῷ πλούτῳ
ἀλλ’ἀδόξως ζῆν.
1 οὐδὲν καλὸν: “niente di bello”, c. ogg. di φέρεις         2 κρεῖττoν … ἢ “meglio … che”


Il pavone e la gru [AO]


Ταὼς γεράνου κατεγέλα καὶ ἐκωμῴδει τὴν χροιὰν αὐτοῦ καὶ ἔλεγεν· «Ἐγὼ μὲν χρυσοῦν καὶ πορφυροῦν ἔχω τὸ ἱμάτιον, σὺ δὲ οὐδὲν καλὸν1 φέρεις ἐν πτεροῖς». Ὁ δέ· «Ἀλλ’ἐγώ» ἔλεγε «ἐγγὺς τῶν ἄστρων φωνῶ, καὶ εἰς τὸν ὑψηλὸν οὐρανὸν πέτομαι· σὺ δέ, ὡς ἀλέκτωρ, κάτω μετ’ἀλεκτρυαινῶν βαίνεις».
Ὁ μῦθος δηλοῖ ὅτι κρεῖττόν2 ἐστι ἀξιοῦσθαι λόγου ἐν πενιχρῷ ἱματίῳ ἢ γαυριᾶν ἐπὶ τῷ πλούτῳ ἀλλ’ἀδόξως ζῆν.
1 οὐδὲν καλὸν: “niente di bello”, c. ogg. di φέρεις         2 κρεῖττoν … ἢ “meglio … che”


Giasone e la conquista del vello d’oro [AO] (struttura commentata)


(dopo aver tradotto il passo)

Riflettiamo sul testo

Prova a riconoscere in questo testo i ruoli individuati da Propp nelle fiabe (protagonista, oppositore, …).

Ἐπεὶ ἐπὶ Φᾶσιν ποταμὸν ἐν τῇ Κολχικῇ οἱ Ἀργοναῦται ἤρχοντο,
(che tipo di subordinata riconosci? Ripassa i valori di ἐπεί)
(quale parola, facilmente desumibile dal contesto, è sottintesa nel sintagma ἐν τῇ Κολχικῇ?)
(quale dei due complementi di luogo è retto dal predicato verbale?)
(come giustifichi il compl. espresso dal sintagma ἐν τῇ Κολχικῇ?)
ἧκε ὁ Ἰάσων πρὸς Αἰήτην,
ὃς1 τῶν Κολχικῶν ἐβασίλευεν.
(per comprendere il valore di τῶν Κολχικῶν, controlla la costruzione del verbo)

Ὁ δὲ Αἰήτης τὸ χρυσοῦν δέρας ὑπισχνεῖτο
εἰ τοῦς χαλκοπόδας ταύρους μόνος ὁ Ἰάσων κατεζεύγνυεν.
(nella traduzione puoi anche tradurre letteralmente il tempo del verbo, ma come in italiano sarebbe meglio renderlo?)
(in che posizione si trova μόνος? Quindi come va reso?)

Ἦσαν γὰρ παρ’Αἰήτῃ ἀγριοί τε καὶ δεινοὶ ταῦροι, δῶρον Ἡφαίστου,
(a quale termine devi collegare δῶρον? Quindi in analisi logica come va considerato?)
οἳ2 ἐκ μὲν χαλκοῦ εἶχον πόδας.
(che compl. è ἐκ χαλκοῦ? Ripassa i modi in cui questo complemento si presenta)

Ὁ δὲ Ἰάσων ἀπορεῖ
πῶς3 τοὺς ταύρους καταζευγνύειν,
(anche se in greco normalmente non si usa questa costruzione, puoi tradurre letteralmente il verbo)
ἀλλὰ διὰ τῆς βοηθείας τῆς Μηδείας τὸ ἔργον τελεῖ.
(da quale compl. dipende τῆς Μηδείας?)

Ἦν γὰρ Μήδεια τοῦ Αἰήτου θυγάτηρ καὶ δεινὴ φαρμακεύτρια.

Οὕτως δὲ ὁ Ἰάσων τοὺς ταύρους ζευγνύει
καὶ τὸ δέρας λαμβάνει.
1 ὃς: è un pron. relativo nom. masch. sing. e si riferisce a πρὸς Αἰήτην          2 οἳ: è un pron. relativo nom. masch. plur. e si riferisce a ταῦροι   3 πῶς: “come”   



Giasone e la conquista del vello d’oro [AO] (struttura)


Ἐπεὶ ἐπὶ Φᾶσιν ποταμὸν ἐν τῇ Κολχικῇ οἱ Ἀργοναῦται ἤρχοντο,
ἧκε ὁ Ἰάσων πρὸς Αἰήτην,
ὃς1 τῶν Κολχικῶν ἐβασίλευεν.

Ὁ δὲ Αἰήτης τὸ χρυσοῦν δέρας ὑπισχνεῖτο
εἰ τοῦς χαλκοπόδας ταύρους μόνος ὁ Ἰάσων κατεζεύγνυεν.

Ἦσαν γὰρ παρ’Αἰήτῃ ἀγριοί τε καὶ δεινοὶ ταῦροι, δῶρον Ἡφαίστου,
οἳ2 ἐκ μὲν χαλκοῦ εἶχον πόδας.

Ὁ δὲ Ἰάσων ἀπορεῖ
πῶς3 τοὺς ταύρους καταζευγνύειν,
ἀλλὰ διὰ τῆς βοηθείας τῆς Μηδείας τὸ ἔργον τελεῖ.

Ἦν γὰρ Μήδεια τοῦ Αἰήτου θυγάτηρ καὶ δεινὴ φαρμακεύτρια.

Οὕτως δὲ ὁ Ἰάσων τοὺς ταύρους ζευγνύει
καὶ τὸ δέρας λαμβάνει.
1 ὃς: è un pron. relativo nom. masch. sing. e si riferisce a πρὸς Αἰήτην          2 οἳ: è un pron. relativo nom. masch. plur. e si riferisce a ταῦροι   3 πῶς: “come”   



Giasone e la conquista del vello d’oro [AO]


Ἐπεὶ ἐπὶ Φᾶσιν ποταμὸν ἐν τῇ Κολχικῇ οἱ Ἀργοναῦται ἤρχοντο, ἧκε ὁ Ἰάσων πρὸς Αἰήτην, ὃς1 τῶν Κολχικῶν ἐβασίλευεν. Ὁ δὲ Αἰήτης τὸ χρυσοῦν δέρας ὑπισχνεῖτο εἰ τοῦς χαλκοπόδας ταύρους μόνος ὁ Ἰάσων κατεζεύγνυεν. Ἦσαν γὰρ παρ’Αἰήτῃ ἀγριοί τε καὶ δεινοὶ ταῦροι, δῶρον Ἡφαίστου, οἳ2 ἐκ μὲν χαλκοῦ εἶχον πόδας. Ὁ δὲ Ἰάσων ἀπορεῖ πῶς3 τοὺς ταύρους καταζευγνύειν, ἀλλὰ διὰ τῆς βοηθείας τῆς Μηδείας τὸ ἔργον τελεῖ. Ἦν γὰρ Μήδεια τοῦ Αἰήτου θυγάτηρ καὶ δεινὴ φαρμακεύτρια. Οὕτως δὲ ὁ Ἰάσων τοὺς ταύρους ζευγνύει καὶ τὸ δέρας λαμβάνει.
1 ὃς: è un pron. relativo nom. masch. sing. e si riferisce a πρὸς Αἰήτην          2 οἳ: è un pron. relativo nom. masch. plur. e si riferisce a ταῦροι   3 πῶς: “come”   


L’astronomo… con la testa tra le nuvole [AO] (struttura commentata)


(dopo aver tradotto il passo)

Riflettiamo sul testo

In questo passo che importanza viene data alla cultura? A cosa essa viene contrapposta?

In quale punto individui la morale della novella?
Secondo te, qual è l’insegnamento morale che la novella vuol trasmettere?


Ἀστρολόγος ἑκάστοτε ἑσπέρας ἐξήρχετο
(ripassa i compl. di tempo)
καὶ τὰ ἄστρα ἐπεσκέπτετο.
(che tempi riconosci? cosa devi togliere per risalire al presente?)

Καὶ δή ποτε τὴν γνώμην ὅλην προσεῖχε τῷ οὐρανῷ
καὶ κατέπιπτε εἰς βόθρον.

Ὁδοιπόρος δ’οὖν,
ἐπεὶ ἤκουε
(che tipo di subordinata riconosci?)
τὸν ἀστρολόγον ὀδύρεσθαι καὶ βοᾶν,
(che tipo di subordinata riconosci?)
(qual è la diatesi di ὀδύρεσθαι? Per quale motivo essa è qui usata?)
προσήρχετο τῷ βόθρῳ·
(dove riconosci il sogg. di questo verbo?)

καὶ
ἐπεὶ τὸ ἔργον ἐγίγνωσκε
πρὸς τὸν ἀστρολόγον ἔλεγεν·

«Ὦ μῶρε,
τὰ οὐράνια βλέπειν
(da quale verbo è retto questo predicato?)
πειρᾷ
καὶ τὰ ἐπὶ τῆς γῆς οὐχ ὁρᾷς;».
(con che valore è usato l’articolo nel sintagma sottolineato?)

Ὁ λόγος ἁρμόδιός ἐστι πρὸς τοὺς ἀνθρώπους
οἳ1 παραδόξως ἀλαζονεύονται,
(οἳ è sogg. di quali verbi?)
ἀλλὰ
μηδὲ τὰ κοινὰ τοῖς ἀνθρώποις ἐπιτελεῖν
(da che verbo è retto ἐπιτελεῖν?)
(per comprendere il valore di τοῖς ἀνθρώποις, controlla che caso è retto da τὰ κοινὰ)
δύνανται.
1 οἳ: è un pron. relativo nom. masch. plur. e si riferisce a πρὸς τοὺς ἀνθρώπους